V letech minulých bývalo zvykem, že tyto závody organizoval náš 3. oddíl, jelikož br. Břéťa Hampl byl jeho členem. V letošním roce jsme však předali štafetu sestrám z 8. oddílu. Naši bratři chtěli rovněž přiložit ruku k dílu, a tak jste členy Trojky mohli na některých stanovištích potkat.
Sraz soutěžících z našich řad byl stanoven na 8:45 u odbočky k chatě Florián, tedy poblíž letiště. Ostatní měli dopravu zajištěnou šoférem, avšak mně poskytnuta nebyla. Na informačním papírku stálo, že nás má k lesu dovést náš rádce. Když po notném čekání žádný pověřenec nedorazil, nejstarší soutěžící se usnesli, že vyčkávat dál moc smysl nemá, protože všichni rádcové se již u chaty podílejí na přípravách, pročež jsme bez patronace vyrazili k místu konání akce.
Ten den jsem měl tu čest poprvé navštívit areál Floriánovi chaty, kterou lze využívat k mnohým účelům. Všechny ostatní funkce ovšem předčila na první pohled nenápadná dětská atrakce. Zcela dechberoucím zážitkem, především pro členy družiny Krahujců, byly totiž hrátky na lavičkové houpačce, jež byla avšak určena spíše pro mladší věkovou kategorii. Navzdory tomu, že někteří její zástupci pohlíželi prosebně na naše oddílová individua se slzami na krajíčku, bratři se svého žádaného místa rozhodně nehodlali jen tak vzdát.
I přes počáteční komplikace s rozdělením do hlídek jsme nakonec nastoupili na poněkud opožděné zahájení soutěže. Závod se tak konečně mohl naplno rozjet. Účastníci využili své znalosti z oblastí zdravovědy, dějin skautingu, vázání uzlů, fyzické zdatnosti i rozdělávání ohně a samozřejmě mnohých dalších. Co se poslední zmíněné disciplíny týče, po tomto dni si bude naše hlídka nepochybně pamatovat, že mít s sebou pár starých autobusových jízdenek není tak úplně na škodu, zvláště když podmínky vlhkosti dřeva, které je k dispozici, nejsou nám příliš nakloněny. Dalším důležitým poznatkem, jehož zúčastnění po akci nabyli, je vskutku zázračná schopnost některých bratrů, naučit se ze dne na den všechna písmena Morseovy abecedy. Zajisté se mnou bude vedení oddílu souhlasit v tom, že za takovéto náhlé rozšíření znalostí jsme jenom rádi, gor pakliže jim tato ve skautském prostředí často využívaná vědomost zůstane ve vychytralých dutinách lebečních. Všechny také určitě potěší, až se s námi na nejbližší schůzce o svých neobvykle účinných metodách studia podělí.
Ve druhé části soutěže se naše skupina ocitla před úkolem zdolati nástrahy trnitého a neprůstupného hvozdu, když jsme nenašli další fáborky naznačující správný směr. Slova slavného vojevůdce: „Cestu si buď najdu, nebo si ji udělám“ naši situaci vcelku trefně vystihla. Po doražení na následující stanoviště zvěděli jsme, že celé to mlází se dalo poměrně jednoduše obejít. Nutno ovšem podotknouti, že jsme se nezalekli nepřízně osudu a neztratili ani jedinou minutu navíc. Takovéto zkušenosti by si měl člověk zkrátka zažít.
Až na neustálé čekání, které se promítlo nakonec do řádu hodin, proběhla akce bez komplikací; pevně věříme v to, že organizátoři příště vezmou tento nedostatek na zřetel a memoriál již doprovázet nebude.
Za úspěšné absolvování čekal na skauty a skautky poctivý a mimořádně chutný guláš, za jehož přípravu můžeme vděčit především svědomitému míchači br. Nosálovi.
Za naši reprezentaci se rozhodně stydět nemusíme – hlídka vlčat vybojovala bronz a klan br. Hroudy získal ve své kategorii páté umístění. Každý z nás se dozvěděl, kde jsou jeho slabé stránky, a co je tudíž potřeba dohnat. Za rok budeme zase o něco chytřejší a pokud přípravu nepodceníme, myslím, že můžeme očekávat i slibnější výsledky.
Za Trojku sepsal
Br. Budík
Bohužel účastníci akce zapomněli fotit, tak poprvé po 30 letech nemáme fotky. Škoda.
