Okolo osmé hodiny ranní sešli jsme se na českotřebovském nádraží v nepříliš hojném počtu. Vlakem jsme vyrazili směr Rtyně v Podkrkonoší, přičemž jsme přestupovali v Chocni, v Novém Městě nad Metují a ve Starkoči. Po krátké zastávce v samoobsluze na náměstí vydali jsme se konečně do přírody. Cestou v lese byl vidět rozlehlý pískovcový důl, stále ještě funkční. Návštěva hradu Vízmburk jistě také stojí za zmínku. Průvodce oděn ve středověkém oblečení barvitě nám líčil metody, jakými byly používány nástroje sloužící právu útrpnému. Některé z nich měli jsme příležitost dokonce vidět v praxi. Po zajímavém výkladu následoval oběd. Jak jsme se najedli, nic nám již nebránilo pokračovat směrem do Babiččina údolí – krajině dětství Boženy Němcové. Ne všechny okolnosti výpravy však byly příznivé a cesta nás postavila před úkol přebrodit řeku Úpu. To nakonec všichni zvládli, jeden bratr získal dokonce při tom přezdívku – Polo.
Poblíž altánu, kde se údajně poprvé setkala babička s paní kněžnou, nacházela se magická studna a samozavírací dveře. Kousek opodál měl Pavlík s Adélkou svatbu a zvali nás, ale nezastavili jsme se. Byla tam taktéž ohrada, ve které byl plemenný býk, jak ostatně stálo na cedulce. Vypadal sice jako hříbě, ale holt, co je psáno, to je dáno. Shlédli jsme okolní krajinu z místní rozhledny a ochutnali pár švestek. Posléze dorazili jsme k Viktorčinu splavu, kde jsme povečeřeli a prohodili pár slov s takovou ženou v potrhaném oblečení, nevím, co tam zrovna dělala.
Staré bělidlo bylo již zavřené, tak jsme alespoň zamávali babičce z okna. Ohlédli jsme babiččin pomník – mimochodem asi nejznámější sousoší v republice – a začali pomalu hledat místo, kde bychom se uložili ke spánku. Nakonec jsme zalehli na kraji lesa, poblíž koryta Úpy. Ráno probudil snad všechny nepříjemný zvuk. Ani mě tak nenaštvalo, že jsem již potom neusnul, jako to, že šlo o můj telefon, u kterého jsem neměl řádně vypnuté oznámení. A tak jsem dostal přezdívku.
Posnídali jsme u pomníku a vyrazili okolo ratibořického zámku směrem do České Skalice. Tam jsme navštívili Muzeum Boženy Němcové a výstavu jiřinek. Bratry tam nejvíce zaujala expozice čistících prostředků, která je nepochybně jediná v Evropě. Nakonec jsme vyrazili na vlak a přes Hradec Králové a Pardubice vrátili jsme se zpět do Třebové. Tato akce byla myslím opravdu zdařilá, i když se jí účastnilo pouze sedm lidí nebo možná právě proto. V životě bych si nepomyslel, že to člověk může za ne celé dva dny tolik stihnout. Inu, se skautem se dají zažít úžasné věci.
Br. Budík
Akce se zúčastnilo 6 členů a jeden vedoucí.
V hitaci výprava získala 1,0 bodu!!
