Dnešní výlet začal na nádraží v České Třebové v 8 hodin ráno. Sešla se nás početná skupina, celkem 16 bratrů, a my mohli vyrazit. Nasedli jsme do vlaku a vyrazili směr Teplice nad Metují. Bohužel vlak nejel přímo a my museli dvakrát přestupovat.
Když jsme dorazili na místo, rozdíl byl znatelný, u nás v České Třebové nebyl žádný sníh, ale Teplice byly celé zasněžené. Znát byla také námraza, po silnici se dalo skoro bruslit. Prvních pár kilometrů jsme šli lesem a pak se dočkali, vykoukly na nás první skály. Vyšlápli jsme si první kopeček a udělali pauzu na oběd, chvíli si odpočinuli a vydali se prozkoumat nedalekou jeskyni – Sluj Českých bratří. Není to tedy klasická jeskyně, spíše soutěska – nemá totiž strop, pouze na několika místech ji uzavírají z vrchu zaklíněné balvany. Sluj je dlouhá asi 50 metrů, úzká a slepá (museli jsme se vrátit zpět). Potom, co jsme se po kluzkých schodech vyškrábali nahoru, vydali se dál na cestu. U dalších skal jsme se rozdělili do dvou skupin. Jedna šla s Emilem na skálu Kočičí hrad a druhá zůstala a hrála si s vrstvou ledu, která pokrývala sníh. Jelikož u nás zatím moc sněhu nebylo, tak jsem si ho tam užívali, ledové kusy sněhu jsme posílali z kopce dolů a sledovali, jak se postupně rozpadá na menší a menší kousíčky.
Na cestu jsem se opět vydali po návratu první skupiny. Abychom se dostali na plánované místo, museli jsme zdolat další kopec, ale stálo to za to. Naší zastávkou se stal Skalní masiv Bludiště – byl zde nádherný pohled na zasněžené skály. CHODIT VE SKALÁCH V LÉTĚ JE ZÁBAVNÉ, ALE V ZIMĚ JE TO ÚŽASNÉ! Téměř za každou druhou zatáčkou byla vyhlídka a my se mohli kochat nádhernou zasněženou krajinou. Na vrcholku skal jsme si udělali skupinovou fotografii. Emil nám dal na výběr, zda chceme jít dál a dostat se až na nejvyšší bod Ostaš nebo se vydat dolů na nádraží. No, a jak jinak, většina hlasovala pro nádraží.
Ale protože zase takové bábovky nejsme, nešli jsem zpět stejnou cestou, ale vydali se cestou, která se zdála být dobrodružnější. Sešli jsme tedy z cesty a prošlapávali si novou sněhem. Po chvíli jsme si začali uvědomovat, že to asi nejlepší nápad nebyl. Stáli jsme na kopci a koukali dolů, nikde ani náznak toho, že by tudy šel někdo před námi. Teď přišlo rozhodnutí, vrátíme se zpět nebo budeme pokračovat? Ale bylo už pozdě, než jsme se rozhodli, koukáme, že někteří bratři už sjíždí kopec po zadku. I když jsem se pokusil sejít dolů po dvou, moc to nešlo, nedobrovolně během pár vteřin už sedím na zadku a jedu dolů, po pár pokusech to vzdávám a sjíždím ho po nohách. Ani Měkoňovi se nedařilo sejít a musel sjíždět s námi. Teď by se hodily boby a sáňky, to bychom si to dali určitě i dvakrát. Po úspěšném doklouzání všech členů dolů, jsme se vydali na cestu, která vedla do Žďáru nad Metují. Zde nasedli na vlak a jeli zpět do České Třebové.
Mokří, unavení a plní dojmů jsme se vrátili domů. Mohu všem doporučit, aby podobný výlet podnikli také a uvidíte, že určitě nebude poslední.
– Zápis napsal bratr Bříza.
Akce se zúčastnili 2 vedoucí a 16 členů.
V hitaci akce získala 1,38 b.
Fotogalerii si můžete prohlédnout ZDE.
